- Štítky blogu
- hobbyhorsing ve Finsku
- hobbyhorsing
- jak si vyrobit čelenku pro hobbyhorse
- HOBÍCI
- hobby horsing v ČR a SK
- rozhovor
- hobby horse tvůrci
- hobbyhorse
- Hobbyhorsing
- pravá kůže
- základy sedlářství
- jak si vyrobit koženou čelenku
- sedlářství
- práce s kůží
- kožené výrobky
- jak vznikl hobbyhorsing
- vznik hobbyhorsingu
- hobby horse
Můžete se kdykoli odhlásit. Zasíláme jednou za 14 dní.
- Úvod
- Blog
- Fotonávody
- Základy práce s kůží 1.Díl
Základy práce s kůží 1.Díl
Úvod do sedlářského řemesla
Obdivujete výrobky z kůže? Líbí se vám, jak krásně to voní v sedlářské dílně? Máte rádi, jak kožené sedlo vrže? Nebo si chcete jen vyrobit originální náramek? Pravděpodobně propadáte kouzlu sedlářského řemesla. Ale nebojte, nejste v tom sami.
Na úvod musím zdůraznit, že i když pracujeme s kůží, zvířata kvůli ní nezabíjíme. Hovězí useň vzniká jako druhotný produkt v živočišné výrobě a je získávána z hovězího dobytka určeného pro masokombinát. Narozdíl od kožešiny, pro kterou jsou zvířata chovaná výhradně pro jejich srst, a maso se ve většině případů již dále nezpracovává.
Hovězí useň má mnoho nedocenitelných vlastností, díky nimž se stává v mnoha ohledech nenahraditelným materiálem. Můžete ji řezat, tvarovat, zdobit vytlačováním, vyřezáváním, vypalováním nebo malbou. Spojovat se dá prošíváním, nýtováním, lepením a i přesto si zachovává tu nejžádanější vlastnost, a tou je pevnost. Kdo se někdy svezl v koženém sedle, vlastní koženou kabelku a nebo pásek, ten ví o čem je řeč.
Co potřebuji do začátku?
Určitě bude záležet na tom, co konkrétně si budete chtít vyrobit, ale obecně kromě kůže se vám bude hodit:
- nůž na řezání a další řezné nástroje
- řezací podložka
- sedlářská šídla
- sedlářeská nit a jehly
- kovové pravítko
- Drážkovač
- Hranořízek
- Děrovače
- sedlářská stolička nebo svěrák
- Skleněný střep a brusné papíry
- raznice a palička
- Barvy na hrany a jiné
Nůž na řezání
Oblíbeným sedlářským nožem je tzn. půlměsícový nůž. Ten vám umožní silnou kůži říznout velmi přesně i ve složitějším tvaru. Dá se na něj shora tlačit zatímco s ním pohybujete jako s kolébkou a odkrajujete požadovaný tvar. Nebo se do něj mohou snadno zapřít prsty tak, aby jste s nožem mohli řezat přesněji i delší pruh kůže. Pozor si musíte dávat především na sklon, aby hrana, zvláště pak u silnější kůže, nebyla zkosená. Pro začátek vám bohatě postačí i zalamovací nůž na koberce. Je dostatečně ostrý.
Řezací podložka
Nejlépe se hodí deska na stůl ze speciálního plastu která má na sobě naznačenou centimetrovou čtverečkovanou síť, sadu základních úhlů a centimetry. Na této desce můžete rovnou řezat aniž by jste udělali škodu na vašem stole nebo noži. Do začátku vám také dobře poslouží obyčejné prkénko. Doporučuji aby bylo hladké a hlavně čisté.
Sedlářská šídla
Šídlo je nástroj, bez kterého se obejdete jen s těží. Kulaté šídlo nám pomůže udělat do kůže značku všude tam, kde plánujeme později pracovat. Například vyrazit díru. Naznačíme si s ním tvar který později vyřízneme nebo celý obrázek k pozdějšímu dotvoření. Ale pozor! Šídlo na kůži zanechává stopy trvalé, nedá se nijak smazat. Děrovací šídlo nám pomáhá vytvořit díru pro budoucí steh. Šídlo vypadá jako malý meč. Prorazí šikmou díru do které potom jehla s nití snadno vklouzne. Díry se dají také vytvořit podle speciálních raznic. Já osobně mnohem raději pro tuto práci používám šídlo. Pozor na sklon. Kryž budou díry vedle sebe nařezané příliš rovně, steh nebude pěkný. Měly by být vedle sebe mírně kolmo, aby se nit pěkně skládala jako ve stroji.
Sedlářská nit a jehly
Sedlářská nit pro ruční šití je předem navoskovaná. Díky tomu lépe klouže a později velmi dobře drží. Jehly používáme s tupým koncem. Ostrý hrot by nám překážel. Zapichoval by se tam kam nemá a práci by to zdržovalo. Navíc při prošití nitě bychom nemohli steh dobře utáhnout. Při ručním šití požíváme dvě jehly, přičemž každá z nich je připevněna na jednom konci nitě. Tyto jehly pak mezi sebou střídáme nahoru a dolu. Vzniká nám tak steh na první pohled podobný strojovému. Stejný z rubu i z lícu. Konečný uzlík je dobré zatavit zapalovačem a rozklepat do švu kladívkem.
Kovové pravítko
Je velmi přesné a nepoškodíte ho při řezání narozdíl od dřevěného nebo plastového.
Drážkovač
Díky tomuto nástroji můžete vytvořit velmi přesnou drážku podél celého tvaru výrobku nebo jen v některých jeho částech. Této drážky si můžete všimnout i na westernových uzdečkách. Působí ozdobně a zároveň nám při dalším zdobení pomůže zachovat okraj. Při sešívání dílů nám pak naznačuje, v jakém místě povede steh.
Hranořízek
Hranořízek je můj nejoblíbenější sedlářský nástroj. Seřízne hranku a výrobek díky němu získá krásný čistý vzhled. Žádný otřepený okraj. Skryje i některé nedostatky způsobené při vyřezávání jednotlivých dílů. Hrany je potřeba ještě později dočistit barvou na okraje nebo celý výrobek zaleštit voskem na kůži.
Děrovače
Děrovačů je celá řada, nejpoužívanější jsou klasické malé kulaté dírky kterými později můžeme provléknout nýtek nebo řemínek ke spojení dílů. Další nejběžnější jsou dírky pro průchod jazýčku přezky, tedy dírky zapínací. Velikost pak volíme podle velikosti přezky. Díry nemusejí být jen kulaté, běžné jsou například oválné, ty uplatníme především pro řemínky.
Sedlářská stolička nebo svěrák
Nejpohodlnější způsob ručního šití kůže je rozhodně sedlářská stolička, případně svěráček upevněný na stole. Na stoličku si lze obkročmo sednout, do svěráku se upevní díl který právě šijeme. Protože máte při šití v ruce dvě jehly a ještě šídlo, je svěráček téměř nepostradatelný. umožní vám šít pevně a rovně.
Skleněný střep a brusné papíry
Dokud je materiál pevně uchycený ve svěráku, je dobré jej rvnou začistit. To děláme smirklem nebo ostrým střepem. To doporučuji jen opravdu zručným jedincům!
Raznice a palička
To vůbec nejkrásnější, co se dá na kůži vytvořit, děláme pomocí raznic. Tedy ornamenty a nejrůznější obrázky. I pro malý obrázek například růži, potřebujeme hned několik základních raznic. Pro ornamentální vzor nám většinou stačí jen jedna která se v různých návaznostech opakuje. Obrázek který jsme si předem vyznačili na kůži pomocí kulatého šídla, si vyřízneme speciálním nožíkem. Všechny obrysy postupně otloukáme pomocí raznic a paličky. Více o této technice se dozvíte ve druhém díle článku na téma práce s kůží.
Barvy na hrany a jiné
Barvy na kůži mohou být na vodní bázi, na bázi lihu nebo olejové. Každá barva se při kontaktu s kůží trochu jinak chová a některé mohou vytvářet ve větších plochách mapy. Vždy je třeba barvy nejprve vyzkoušet na menším vzorku ještě předtím, než se pustíte do barvení celého sedla. Za základní barvu považuji barvu na hrany, bez níž by se neobešla výroba pásků a řemenů, ale ani uzdeček. Může být černá, hnědá, nebo klidně bezbarvá.